Převzatý článek, zdroj: Vonná Chýše | Autor: Anique Mirée
Posledních několik týdnů mého života bylo čajových. Pila jsem čaj ráno, pila jsem čaj večer. Pila jsem zelený čaj, pila jsem pu-erh. Rozmazlovala jsem chuťové i čichové buňky nejrůznějšími druhy nálevů z posvátné rostliny a můj duch se miloval s mocným duchem čajovníku. Můj bratr rozmýšlel o práci, kterou by rád dělal (a stále ji hledá!) a tak jsem několik dní meditovala o tom, jak by bylo krásné mít nějakou čajovnickou brigádu. Jen na chvilku, jen oblažit několik lidí šálkem krásného třpytivého nálevu...
No a když mi v pátek večer zavolal jeden vzácný muž, že by o víkendu potřeboval pomoci s čajovnou na festivalu tantry... v takový okamžik je jedno, jestli máte jiný plán na víkend, v takovém okamžiku je jedno, jestli máte na celý víkend práci. Prostě nešlo říct ne i když jsem věděla, že v následujících dnech nebudu spát, abych stihla došít zakázku.
Já a tantra
V dětství jsem prožila několik fatálních kolizí na téma sexuality, došlo k několika nevědomým ponížením ze strany rodiny. Už když jsem obývala dělohu, všichni tvrdili, že budu kluk. V ulici kde jsem bydlela, žilo hodně chlapců. Prala jsem se s nimi hlava nehlava, lezla po stromech, padala do kopřiv a demonstrovala svou sílu a nesmrtelnost. Když vedle mě nějaká holka vzala do ruky panenku, styděla jsem se. Doma mi říkali, že být holka je vlastně úplně na nic, že je to starost navíc, je to nebezpečné.
V pubertě jsem kvůli velmi složité rodinné situaci propadala sebenenávisti a svou chuť ztratit se ze světa jsem realizovala anorexií. V 17 jsem poprvé a naposledy brala antidepresiva a docházela na psychiatrii. Ve vztazích jsem zásadně nacházela vydírání a nátlak ve vztahu k sexualitě. Zároveň ale také ve světlých obdobích hluboké uspokojení a podněty pro poznávání nového.
Zlomovým okamžikem pro mě byly knihy od autora jménem Mantak Chia, mistra tao. Díky nim jsem pochopila, že některé mé bloky a touhy vycházejí z naprosto přirozených zákonitostí a pomaličku jsem si sama sebe začala vážit víc a víc.
Při startu mé silné psychospirituální transformace, která ve velkém začala v roce 2012, se mi do cesty začala plést tantra. Najednou byla všude - plakáty, zmínky v knihách i na internetu, doporučení ze strany přátel - dnes se musím smát, protože mé domněnky na téma co asi tantra je a jak asi vypadá, byly velmi scestné. Tantra má oproti mému očekávání velmi mnoho sfér a podob, a to od dýchání, přes vizualizace, asány, psychologii, práce s energií, masáže... až po posvátné spojení.
Ještě před půl rokem jsem plakala studem a strachem, když jsem šla s Jonathanem poprvé do sauny, najednou stojím kompletní a plná sebedůvěry v silné energii tantrického festivalu a s bezbřehou Láskou proudící z nitra srdce rozlévám lidem... čaj!
Festival
Festival situovaný do milého prostředí sportovního centra Yard Resort začal v sobotu 17. 5. 2014 dopoledne invokací božstva Shivy a Shakti. Atmosféra se zahustila.
Když jsem koukala na program, nedokázala jsem si ze seznamu neznámých jmen vůbec vybrat. Řekla jsem si, že pokud mám někde být, tak tam budu. A ihned jsem se octla na workshopu, který vedla Shashi Solluna, divoká, krásná, sršící radostí a energií. Už ve dvaceti žila asketickým životem odměřeného budhistického mnicha, objevení tantry vnímala jako málo spirituální záležitost. Když pak pochopila, že teprve kompletní bytost může prožívat kompletní spojení s Univerzem, našla se - dnes je z ní mistr tao a tantry, žije v Thajsku a objevit jí můžete na všemožných festivalech po celém světě. Můžete se přihlásit na kurzy v Thajsku a projít rájem tam a zase zpátky. Nebo možná jen tam.
Zbytek soboty jsem už jen rozlévala čaj, což mi činilo bezbřehé potěšení. Výběr byl delikátní, nešlo o nejlevnější čaje, a mezi jiskrným pu-erhem, plným pai mu tanem, zelinkavým Vietnamem a černým, ale světlým Nepálem jsem nalévala nejvyhledávanější jasmín, pěkně z výšky, až zurčící a plně prokysličený nálev ovoněl prostor kolem. Inu, svět je jedno velké čajové moře.
Druhý den mi to nedalo a vydala jsem se na opět na Shashi, tentokrát na přednášku. Opět se tam toho událo mnoho praktického. Největším přínosem pro mě bylo propojení čakerního systému. Uvědomila jsem si, že jsem celou dobu měla mezi druhou a třetí čakrou zkostnatělou bariéru, která odmítala vpustit sexuální energii naplno do systému. Všechen ten stud a strach, že s tím "tam dole" není něco v pořádku mi začal připadat vesele absurdní a já přijala svou ženskou podstatu. Stojím na začátku nové cesty, svět se dává do pohybu. Sexuální energie je plná radosti, je přátelská a osvěžuje.
Poslední, co jsem stihla mezi tanci s voňavým duchem čaje, byla přednáška Advaity a Adiny, což pro mě byla pecka mezi oči. Velké rozčarování - to, co jsem si myslela, že je základ zdravého vztahu se stalo jednou velkou lží. Z minuty na minutu a nekompromisně. Advaita mi svým moudrým povídáním odkryl mnoho nemocných přístupů, kterým jsem věřila a hlavně ani netušila, že by to mohlo být jinak.
Vtip „víte jak se říká ženě, která má neustále kontrolu nad tím, kde se právě nachází její muž? Vdova!“ mě píchl kdesi hluboko. Vztah potřebuje svobodu a tajemství, aby mohl zůstat čerstvý.
Na webu festivalu si můžete poslechnout a prohlédnout spoustu zajímavých informací - jsou zde ke stažení i přednášky z minulých ročníků a přednášky a reportáže z letoška se stříhají a upravují.
Milujte!
Poselství, které ve mě zůstalo je „miluj a nečekej na to, až bude někdo milovat tebe“, protože dávání lásky naplňuje celou bytost. Touha přijímat lásku dráždí naše nespokojené části osobnosti, tíhne k vydírání a dělá z nás energetické upíry. Dávání lásky zvyšuje toky energií a životadárných šťáv a míz v našich tělech. Osvěžuje mysl a učí nás nelpět.
Chcete-li být duchovní, propojte se i se svými kořeny stejně intenzivně, jako s vyššími centry, jen tak se udržíte v rovnováze. Matka Země je plodná, dává nám život. Askeze je odpočinek, dovolená, získání tolik potřebného nadhledu. Ale trvá-li moc dlouho, člověk má tendenci začít se vyhýbat tématům, jež potřebují být vyřešena.